Zjeveni; zjeviti (se), zjevovati (se): 1. Tato slovní skupina bývá v SZ nejčastěji překladem hebr. g-l-h, jehož původní význam je ,obnažit‘, odhalit‘, někdy však také odvozenin kořenů j-d-' [oznámit,
1Sam 22:6;
Ps 51:8], n-t-n [dát,
Ezek 16:57], ano i r-v-m [povýšit,
Ps 21:14], s-m-ch [dát vzejít,
Isa 43:19]. Žádné z těchto slov není vyhrazeno pro zjevovatelskou činnost Boží. Také člověk může odhalit své nitro, své úmysly [
1Sam 20:13;
Pro 18:2;
Jer 11:20 ;
Jer 20:12 a j.], jindy se slova užívá o prozrazení neznámých okolností a skrytých věcí, ať k tomu dojde jakýmkoli způsobem [sr. Př. 26,26;
Ezek 16:57 a j.]. Zvláštním případem je použití kořene g-l-h pro ,obnažení ‘ země, t. j. pro odvedení jejího obyvatelstva do zajetí [
2Kgs 24:14;
Isa 5:13 ;
Isa 49:21 a mn. j.]. Největší význam mají arci výpovědi, v nichž se říká, že Bůh zjevil lidem svou bytost, svou pravdu, své pokyny, svou vůli. Tak se podle
Gen 35:7 Jákobovi v Bethel zjevil Bůh, podle
1Sam 2:27 se Hospodin zjevil domu Eli [t. j. jeho kněžským praotcům] v Egyptě, podle
2Sam 7:27 Hospodin Davidovi zjevuje zaslíbení o vystavění a upevnění jeho domu, podle
1Sam 9:15 Samuelovi předem zjevuje příchod Saulův. Významné jsou výroky, podle nichž Hospodin zjevuje své tajemství nebo své slovo prorokům [
1Sam 3:7 ,
1Sam 3:21;
Amos 3:7; Da 2,19.22.28.30.47; 10,1]. Další důležitou skupinu tvoří místa, kde se mluví o tom, že Hospodin zjevuje svou spravedlnost [
Ps 98:2;
Isa 56:1], svou slávu [
Isa 40:5 ;
Isa 66:5;
Ezek 39:21], svůj pokoj [
Jer 33:6;
Isa 32:17], své rámě [
Isa 53:1; sr.
Ps 71:18;
Isa 52:10]. Zde se všude myslí na činy, jimiž Hospodin mocně zasahuje do života světa, aby svému lidu ukázal svou vůli a moc, svou přísnost i svou lásku.
Výroků, v nichž se výslovně objevují výrazy zjevit [se] a pod., je v SZ poměrně málo. SZ však také mnoha jinými slovy a způsoby vyjadřuje vědomí, že Bůh není člověku samozřejmě přístupný a poznatelný a že proto jedinou možností poznat jej jest, aby on sám ze své vůle vystoupil ze Své skrytosti a dal člověku postihnout něco ze své bytosti a činnosti. Někdy se mluví dokonce o tom, že se Bůh lidem ukázal, takže ho *viděli anebo s ním aspoň mluvili tváří v tvář [Gn 18-19;
Exod 33:17 -
Exod 33:23;
Num 12:8; Iz 6 a j.], jindy čteme, že ho viděli ve *snu [
Gen 28:12 a j.] nebo že přijali jeho vzkazy a ujištění o jeho přítomnosti skrze *anděla [
Gen 16:9 ;
Gen 22:11;
Exod 23:21 a j.]. Také *losy [
Josh 15:1, sr.
Judg 1:1;
1Sam 28:6] nebo vytržení ducha bývají prostředkem zjevení Božího. Všecky tyto způsoby však jsou podrobovány prorocké kritice, která ukazuje jejich mnohoznačnost a nespolehlivost, založenou v tom, že se snadno stávají nástrojem lidské libovůle a náročnosti vůči samému Bohu [viz *Vidění 4, *Sen a dále
Isa 23:27;
Deut 13:2;
Hos 4:12;
Isa 8:19n aj.]. Zůstávají však dva základní způsoby pravého Božího zjevení — tytéž, které nám vynikly už při stručném rozboru významu slova g-l-h atd.: Bůh se zjevuje *slovem, které dává svým služebníkům prorokům [
Amos 3:7;
Jer 23:16 ,
Jer 23:25 -
Jer 23:29, sr.
Exod 4:10 ,
Exod 4:12 ;
Exod 20:1;
Deut 34:10 a mn .j.]. Toto slovo se v podstatě opírá jen o vnitřní moc, jíž sevře mysl prorokovu a jíž si podmaňuje svědomí posluchačů [sr.
Jer 20:7 -
Jer 20:9; Iz 6;
Amos 7:14n a j.]. Za druhé se Hospodin zjevuje mocnými skutky, jimiž tvoří, vede, chrání, soudí i trestá svůj lid a jimiž v budoucnosti dovrší své milostivé úmysly [sr.
Deut 11:7;
1Chr 16:8;
Ps 46:9 ;
Ps 66:5 ;
Ps 103:7;
Isa 12:4 ;
Isa 28:21 ,
Isa 28:29 ;
Isa 32:17 a mn .j]. Tyto dvě podstatné stránky zjevení Božího navzájem úzce souvisí: slovo Boží nejen učí rozuměti skutkům Hospodinovým, nýbrž je jakožto slovo mocného rozkazu zároveň spolutvoří [sr.
Jer 23:29], na druhé straně skutky Boží potvrzují pravdivost jeho slova [sr.
Deut 18:22;
Jer 28:15 -
Jer 28:17].
2. V NZ jsou slovy ,zjeviti se*, ,zjevenť překládány hlavně odvozeniny dvou řeckých slov: apokalyptein — odhaliti a fanerûn = učiniti zjevným. Je mezi nimi jen malý významový rozdíl, takže se jich do velké míry užívá záměnné. Někdy se jimi označuje jen odhalení nebo prozrazení lidských myšlenek, při čemž ovšem v pozadí bývá poukaz na Boží konečný soud, při němž se odhalí všecko skryté [
Matt 10:26;
Luke 2:35;
John 3:21;
1Cor 3:13 ;
1Cor 14:25;
Eph 5:13; i v
2Cor 7:12 jde o zjevení Pavlovy horlivosti před Bohem, ovšem v rámci jeho pozemského vztahu ke korintskému sboru]. Nejčastěji se však pojmem zjevení označuje eschatologický skutek Boží: příchod království Božího
Luke 19:11 [zde je slovo anafainesthai, příbuzné s fanerûri] a zejména příchod Ježíše Krista [
Luke 1:79n ;
Luke 2:32;
John 1:31;
1Tim 3:16;
Titus 1:3]. Zvláštní význam má zjevování vzkříšeného Pána jeho k tomu ustanoveným svědkům [
John 21:1, sr. 14, 22;
Acts 1:3]. Slovem zjevení a t. d. se nazývají také základní výsledky díla Kristova. Zjevena je v něm Boží spravedlnost bez zákona
Rom 3:21, víra, k níž zákon ukazoval
Gal 3:23, cesta ke svatyni
Heb 9:8 [sr. v. 26]. V Ježíši Kristu je zjevena Boží láska 1
John 4:9 a proto pravý život 1
John 1:2, sr.
2Cor 4:10. Už v evangeliích se mluví o zjevení skryté bytosti Otcovy skrze Ježíše Krista
Matt 11:25 -
Matt 11:27, sr.
John 2:11 ;
John 14:21. Na druhé straně bylo Ježíšovo kristovství a synovství Šimonovi Petrovi zjeveno od Otce
Matt 16:17. Podobně mluví Pavel o svém setkání se Vzkříšeným
Gal 1:16 i o svých mimořádných duchovních zkušenostech
2Cor 12:1 jako o zjeveních Božích. Též jiným údům církve se ve shromážděních dostává zjevení, t. j. mimořádných projevů Ducha
1Cor 14:26, sr. 2,10;
Eph 1:17. Také vedení Boží k hlubšímu a plnějšímu pochopení pravdy evangelia
Phil 3:15 i pokyn Ducha jíti do Jerusalema
Gal 2:2 [sr.
Eph 3:3] může apoštol nazvati zjevením. V jednom místě mluví dokonce o tom, že se Bůh ve svém stvoření zjevil všem lidem [
Rom 1:19n] —jenže lidé si toho nevážili a ve své neposlušnosti zmařili toto zjevení a zvrátili je v pošetilost pohanské modloslužby [
Rom 1:21 -
Rom 1:32].
Až posud jsme jednali o výrocích, kde se mluví o zjevení, které se již stalo, které je přítomné v Ježíši Kristu. Pojem ,zjevení, ,zjevit se‘ bývá však v NZ zvlášť těsně spojován s očekávaným budoucím příchodem Ježíše Krista ke konečnému vítězství a soudu, takže se příslušná slova někdy stávají skoro ustálenými [technickými] výrazy pro tento druhý příchod [
Luke 17:30;
Rom 2:5;
1Cor 1:7;
2Thess 1:7 ;
2Thess 2:8;
1Tim 6:14;
1Pet 1:5 ,
1Pet 1:7 ,
1Pet 1:13]. Také o eschatologickém vystoupení antikristovského člověka hříchu se užívá téhož výrazu [
2Thess 2:3 -
2Thess 2:8].
V NZ je tedy myšlenka zjevení zvlášť výrazně zaostřena na Boží jednání, jehož středem je postava a cesta Ježíše Krista. Z povahy věci plyne, že zjevením se nazývá také postižení a uchvácení tohoto díla Kristova ve víře, jež je darem Božím. Také jednotlivé pokyny Ducha i hlubší pochopení Boží moudrosti [
1Cor 2:10] i postižení jeho tajemství [
Rev 1:1] mohou být nazvány zjevením. Na posledním z těchto významů je založena základní myšlenka knihy Zj. Ale ústřední náplní nz pojmu zjevení není prozrazení tajemných skutečností ani sdělení věroučných vět, nýbrž Boží svrchované milostivé jednání v Ježíši Kristu, jehož jest možno se uchopit jen oddanou, poslušnou a proto také chápavou osobní vírou.
